HY RU EN
Asset 3

Loading

End of content No more pages to load

Your search did not match any articles

Edik Baghdasaryan

Aunty Eliz: "We moved to Istanbul for the kids" (video)

Eliz is a woman from Saritagh, a Yerevan neighborhood, who moved to Istanbul eleven odd years ago. She's a veritable "ball of fire".

Sitting on the sofa like a mother hen, she gathers up her disabled brother's kids under her protective arms and tells me her story. Eliz says she made the move to take care of her brother and his kids.

Eliz resembles a traditional Armenian grandmother; barking out orders to those in the house. No one dares do anything without consulting her first.

Hakob, her brother, needed an operation and the children had to be fed and clothed. She says there were no options left but to move.

"My brother was disabled in a car accident. Hovo was one and a half years-old, Elizik was two and a half and Zhanna was a year older. We had no way of making a living back in Armenia. Eleven years ago, it was impossible to find any live in Yerevan. You probably remember how it was like. I worked and raised the kids. I wanted to give them a good education but it didn't work out," Eliz recounted.

Eliz is a woman in her mid-forties. Five days a week she cleans the home of her Turkish employer. She also serves as a nanny. She's been working for the same family for the past seven years.

Eliz sleeps over at the house and returns home on Friday night. She told me her employer is the editor at some Turkish newspaper but didn't wish to say more.

As I said, Eliz is a bundle of energy, but I detected a morose side to her as well. She appeared worn-out inside from her work and life in Turkey. It was something in her eyes.

During our conversation she said, "Please help to get my brother's house back."

Eliz's seventy year-old mother is blind and resides in Yerevan along with her brother's other daughter.

Eliz's older brother had been renting for twenty years before returning to the family home. It was impossible for all of them to live together in that 54 square meter house.

The two brothers wound up suing each other in the courts. Hakob was left high and dry and soon became despondent. Life had ceased to have any meaning for him.

"In a word, they were thrown out due to the decision of the court. So I brought them here to Istanbul," says Eliz.

Trying to shed a little humor on the subject, Eliz told me to write down her life story. "I'll translate it into Turkish. We'll publish a book and get rich," she chuckled.

"No matter, just as long as the kids are OK. I'm a victim of my own destiny. It's my fault and the fault of the government back in Armenia that my Hovo serves tea in an Istanbul cafe. At least Zhanna works in a textile factory and is learning to sew. She can return to Armenia and find a job. But what about the boy?" Eliz asked.

Then, as if I was an official representative from Armenia, she bellowed, "We want our homeland. We want the government to take care of us. Sick people shouldn't be thrown out on the streets."

One evening, at around 9, I followed twelve year-old Hovik home from his job at the cafe. There was another Armenian, a jeweler, escorting us. I asked the man to find the boy another job; so that he would no longer have to serve tea for his Kurdish boss. The jeweler promised me that he would teach the boy the trade.

"I make about 100 Turkish Lira ($70) a week. What's hard is being on my feet all day. You can't take a moment to sit down. The customers want their tea. My junior boss really is a chatterbox who gives me a headache, always saying I did this or that wrong," Hovik told me afterwards at home.

The boy used to attend P.S. 167 in Yerevan. He said he had many friends there whom he misses a lot. When Hovik's father asked the boy what he wanted to be as a child, his answer was "a soldier".

Zhanna, Hovik's fourteen year-old sister, was uncomfortable and said nothing at our first meeting. During our next conversation, she confessed that she always aspired to be a painter. Her work was displayed in the Yerevan school she was attended.

"When I was younger I wanted to become a painter but now who knows?" Zhanna confided. She makes around 50 Lira ($30) a week at work. The teenager leaves for work at eight in the morning and returns at nine.

"We sew dresses and blouses and attach buttons. I mostly work with Turkish and Kurdish children. There aren't other Armenians at the factory."

Aunt Eliz tried to get Zhanna enrolled at a painter's club but one has to be a Turkish citizen.

"All four of us work here and get by somehow. The kids are little dolls. I have to keep my eyes on them amidst all these Turks. I don't know whether to stay or go back to Yerevan. God willing, we can save up enough to buy a small place back home in order to return," Eliz says.

Hakob's wife also works as a house cleaner five days a week. He used to receive a 10,000 AMD disability pension in Armenia.

His wife used to work at the Rossiya marketplace as a floorsweeper. She made 30,000 AMD per month.

"The family income was 40,000. You do the math. That's 8,000 per person. Deduct all the utility payments and what's left is just enough for a loaf of bread every day. You ask why we moved here, so I'll tell you. It was for the children. It was a tough decision. There was no alternative," says Hakob. "It's like a prison here sitting inside all day. At least in Yerevan I'd get around. There's no place to go to here."

Comments (6)

Paron Stepan Mamikonyan
Ayo dajan e bayc past e , vor mer irakanutyan mej kan ayspisi azgurac mardik, voronq ogtvelov petutyan nerkayis iravijakic porcum en aveli u aveli varkabekel azg@ . Ayn azg@, vor@ darer sharunak payqarel e ardarutyan hamar. Porcel e apacucel, vor inq@ chi patkanum nmanatip vayri cexerin, voronc mej apastaran en gtel ays takanqner@. Ays @ntaniq@, vor@ durs e ekel ir harazati dem, ayspes asac ir aryan dem , iravunq chuni ays arevi tak aprelu. Inchov e tarbervum ays @ntaniqy@ Kayenic. Vtarel e petq sranc Hayastanic. Ete Hayastanum stexcver mi kazmakerputyun, vor@ pntrer ev gtner nmanatip @ntaniqnerin, voronq mi patar haci hamar uranum en @ntaniq@ ev dra het mektex azg@ , arqeler dranc bnakvel Hayastanum. Apa hesht kliner hogal ayn mardkanc hogser@, voronq iroq unen dra kariq@. Es im koxmic koch em anum ays @ntaniqi EXPOR@. ERBEQ CHNEREL SRANC . Hetaqrqir e inchpes en sranq irenc TURQ TERERIN hajoyanum. Choqum en demnern u votner@ pachelov bambasum , vor petutyun@ merjel e irenc ? ev arji pay en uzum vorpeszi korcanen irenc erkir@. Ev cicaxecnum en turqerin mez vra tuuuuuuu . Chnayac tuqs el e apsos ays gorteri hamar.
Harutyn Hayrapetyan
SHAT JISHT EQ TIKIN ARMENUHI,AZGI URACOX 4EN BA IN4 EN.SRANQ VOR DURS EN EKEL IRENC EXPOR @NTANIQI DEM EV 4EN CANKANUM VOR EXPAYR@ APRI HAYRAKAN TAN@ NSHANAKUM E VOR IRENC HAYRENIQI DEM EN DURS EKEL. IN4OV EN TARBERVUM TURQIC, TURQ@ 4ER TOXNUM HAY@ IR HAYRENIQUM APRER`AYSINQN IR HAYRAKAN TAN@, SRANQ NUYN KERP EN VARVUM IN4PES TURQER@ . IN4 E NSHANAKUM` 54 QM-UM ANHNAR E APREL. TOX NEX ANEIN IRENC EXBOR@ TEX ANEIN, ISK AVELI LAV KLINER AYD AXJIK@ AMUSNANAR EV VO4 TE IRA KYANQ@ POSHIACNER. OV E MEXAVOR. TEKUZ CNOX@ VAT LINI, AY VOR AMUSNANAR GUCE IRA TEXUM EXBOR EREXAN KAPRER, VO4 TE EXBOR EREXU TEX@ ZBAXECNELOV ASER TEX 4KA.PATKERACNUM EQ AYD EREXAYI VIJAK@ CNOX@ PETQ E VARC TA, TE AYD EREXAYIN PAHI. HIMA EL TEXAVORVEL E TURKIAYUM` TURKI AHRELI TAN POSHINERN E MAQRUM, 4EM KASKACUM VOR HAYRAKAN TAN@ TOX IR TAN POSHINER@ MAQRER .4NAYAC PATKERACNUM EM DRA MAQRAC TUN@ IN4 PETQ E LINI. TESQICN EREVUM E VOR SHAT PNTI E . DRA TESQIN NAYELIS SIRTS XARNUM E, BA DRA CXEL@ MER KANANC PATIVN EL ENTEX E GCUM. AYNPES VOR TIKIN ARMENUHI DRANQ GTEL EN IRENC TEX@ EV ES MIANUM EM DZEZ, IN4PES NAEV IM BOLOR @NKERNER@. DRANQ TEX 4UNEN HAYASTANUM `DRANC UXXAKI PETQ E DURS VRNDEL HAYASTANIC. TURQERI MEJ APRAC EV TURQI BNAVORUTYUN DZERQ BERAC AYD TXAN VERADARNALOV HAYASTAN 4EM KASKACUM HAYERI HET VARVELU E AYNPES IN4PES IR TURQ TER@ EV EKEQ 4XXJANQ DRANC, VOROVHETEV ORAHACI HAMAR 4EN GNACEL NRANQ AYNTEX AYL TURQAKAN DOLARNEROV HARSTANALU EV EXBOR@ DEM GNALU.IN4 VERABERUM E PETUTYAN@ LAV KLINER ARAJIN@ MTACER SOCIALAPES ANAPAHOV @NTANIQNERI MASIN VORONC INQN IR DZERQOV E AYD ORVAN HASCREL .IBRDE OGNUM E `NPAST E HATKACREL , DRA POXAREN TOX AVANDNER@ VERADARCNEIN, VORPESZI MARDIK KAROXANAIN HOGAL IRENC HOGSER@ . DA DER QI4 E MARDKANC VTARECIN IRENC TNERIC EV NRANC TNERI TEXUM BARCRAHARK SHENQER KARUCECIN. MI TE AYD SHENQERUM 4GTNVECIN SENYAKNER VORPESZI BAVARAREIN , AYSPES ASAC POXATUCEIN AYD MARDKANC .
Armenuhi
Ձեզ եմ դիմում հարգելի լրագրող: Այն ինչ պատմել են սրանք բոլորը սուտ է, սրանք իրենց տունն էլ ունեն տեղն էլ և եթե ուզենան վերադառնալ ոչ մեկի միջամտությունը պետք չէ: Հուսով եմ կտպագրեք գրածներս և չեք գցի լրագրողի բարձր պատիվը:Մենք մեծ տուրք ունենք Հրանտ Դինքի առջև : Չէ որ նա պայքարում էր, որպեսզի ճշմարտությունն հասանելի լինի ամբողջ աշխարհին:Սրանց նման ուրացողների պատճառով էր, որ զոհվեց այդ մեծատառով մարդը: Իմ նախնիները արևմտյան Հայաստանից են: Տատիկս Մշեցի է , իսկ պապիկս Վանից : Թուրքի ձեռքից մազապուրծ եղած արևելյան Հայաստանում ապաստարան գտած մինչև օրս :Վարարած Արաքսը քշել տարել է իմ տատիկիս հորաքրոջը ,միակ հարազատին , որը փորձել է փրկել տատիկիս կյանքը Արաքսը անցկացնելով : Բարեբախտաբար պապս ,որն Անդրանիկի զինակիցներից է եղել նկատելով խեղտվող կնոջը և վախից ճչացող աղջկան ջրից դուրս է քաշել և ձիու վրա նստեցնելով փրկել նրան : Այնուհետև ամուսնացել է տատիկիս հետ ունեցել է 13 երեխա `10 տղա և 3 աղջիկ :Ինչու պատմեցի ? որպեսզի իմանաք ինչպիսին է լինում հայ կինը : Որն փախչելով չի ցանկացել եսիր դառնալ թուրքերին :Այո այժմյան իշխանությունը սիրում է մեդալներ հանձնել ում պատահի չի մտածում այն մարդկանց մասին ,որոնք բնակվում են Հայաստանում և կարիքից դրդված լքում են Հայաստանը : Եկեք չմոռանանք որ այն ժամանակ երբ արևմտյան Հայաստանից հայերը գաղթեցին արևելյան Հայաստան պետությունը ծանր վիճակում էր , բայց մեր տատերը ուժ գտան իրենց մեջ, քանի որ հայ են : Ընտանիք կազմեցին , տուն շինեցին երեխաներ ունեցան , որպեսզի այդ երեխաները ծառայեն իրենց հայրենիքին : ԵՎ եսիր չդառնան թուրքերին : Եկեք թացը չորի հետ չխառնենք եվ չվիրավորենք մեր տատերին ու պապերին և հարգենք նրանց հիշատակը : Հայ ավանդական ընտանիքի Մեծ մայր ասելով իմանանք ում ենք ասում : Ներող կլինես Էդիկ Բաղդասարյան ջան դիմում եմ ձեզ դուք իմ տղայի տարիքին եք , կարծում եմ կհարգեք ինձ ,քանի որ չեմ կարող լռել և ձեզ չասել ճիշտը այս ընտանիքի մասին : Հուսով եմ բարի կգտնվեք և կտպագրեք այն ու չեք անտեսի մեր անտարբեր իշխանության նման : Ես ապրում եմ Սարի-թաղում , ճանաչում եմ այս ընտանիքի անդամներին ,այն ինչ պատմել են նրանք ձեզ բոլորը սուտ է : Այդ , որի անունն Էլբիս է բոլորովին էլ բարի նպատակներով չի գնացել թուրքիա : ինչ դրան ճանաչում եմ մինչև օրս ապրում է հայ աղջկան ոչ վայել կյանքով :Հայրը հաշվանդամ էր ` մի ոտքը կտրած , մինչև հիմա աչքերիս առջև է , թե ոնց էին փողոցում մայր ու աղջիկ ծեծում այդ հաշմանդամ մարդուն , և ինչ որ գումար պահանջում : Գիտեմ նաև որ հայրը Էլբիսին տանից վռնդել էր իր վարքի պատճառով :Այդ աղջիկը ընդհանրապես հայրական տան մեջ չի ապրել : Մայր ու աղջիկ միշտ բողոքել են , որ ամեն ինչում այդ հաշմանդամ մարդն է մեղավոր , բայց նա արդեն վաղուց մահացել է և կարող էին մայր ու աղջիկ ինչ որ կերպ բարելավեին իրենց կյանքը և չմաղադրեին ուրիշներին, իսկ ինչ վերաբերվում է Հակոբին բոլորովին էլ ավտովթարից չէ որ հաշվանդամ է դարձել , այլ իր հաճույքների պատճառով : Չի էլ ամաչում , այսինքն դրանց ուր է ամոթ: Ամոթ ունենաին թուրքիա չէին հասնի ու էնտեղ սուտ բամբասանքներով չէին զբաղվի և հայերի անունն էլ չէին գցի : Մեջներից Հակոբի աղջիկն է գուցե ամաչել կամ էլ վախեցել է սուտ խոսել, համենայն դեպս: Հազարավոր հայեր են մեկնել արտերկիր, բայց քրիստոնիաների մեջ են աշխատել:Ես չեմ մեղադրում թող աշխատեն ,բայց ինչ կարծիք ունի այսօր թուրքը, էլ ինչու էին մեր նախնիները փախչում թուրքից: Թուրքն այսօր հպարտանալու տեղ ունի և ճիշտ էլ կանի, քանի որ դրանց նմանները գցում են հայի պատիվը: Մինչդեռ մենք կոտորածից ենք խոսում պահանջում ենք երկրներից ճանաչել հայոց ցեղասպանությունը, իսկ սրանց նման ուրացողները չէին արդյոք որոնց պատճառով կործանվեց մի ամբողջ ազգ: Սրանք սրբություն չունեն փորձում են խծկվել այն մարդկանց շարքերը որոնք իրոք տառապում են, որոնց իրոք անտեսել է պետությունը: Այսպես ասած սրանք ուզում են պետությունից պոկել այնքան ինչքան չեն կարողանում տանել: Պետությունը սրանց նպաստ էլ էր հատկացրել, որքան գիտեմ օգնություն են ստանում կարմիր խաչից և ինչ որ հովանավորներ ունեն, անգամ եհովայի վկա են եղել և վերջապես տուն ունեն, որը վերածել են ավերակների: Ինչ վերաբերում է եղբորն, որի հետ նրանք կոնֆլիկտի մեջ են` դեմ են դուրս եկել , որպեսզի զրկեն տանից :Որին 20տարի մայր և աղջիկ չեն թողել ապրել հայրական տանը: Որտեղ է տրամաբամությունն` միանգամից պետք է պարզ լիներ , լավ է իրենք իրենց բերանով են ասում ,որ եղբայրը 20 տարի վարձով է ապրել : Ասացեք խնդրեմ հեշտ է 20 տարի վարձով ապրել ու չլքել Հայաստանը:Երեք երեխա պահել և ուսումի տալ :Գումարած դրան կռվել թուրքերի դեմ Ղարաբաղը ազատագրելու համար : Իսկ այդ ընթացքում Հակոբը , որը բոլորովին առողջ էր Ղարաբաղ էր հասել միայն այրված տներից սոխ ու սխտոր գողանալու և հարուստ ավար ձեռք բերելու նպատակով , այնքան ուշադիր էր եղել,որ վերմակ դոշակը չէր մոռացել ու դեռ հարևանների մոտ հպարտանում էր իր բերած ավարով ,իսկ եղբայրն այդ ընթացքում կռվում էր ու հարց էր կվերադառնա արդյոք ողջ և առողջ թե ոչ : Ասացեք խնդրեմ ում պետությունն պետք է աջակցի `մի մարդու որը 20 տարի ապրելով վարձով կռվել ու գոյատևել է Հայաստանում , թե սրանց որոնք տունը վերածել են ավերակի քայքայել ու քանդել են ամբողջովին ու վերածելով կոպիտ ասած գոմի չէ որ տունն ու Եկեղեցին նույնն են : Էդպես են վարվել նաև թուրքերը ` մեր Եկեղեցիները իրենց համար գոմ շինելով :Ինչ վերաբերվում է Էլբիսի մորը ասեմ որ Ոստիկանությունից դուրս չի գալիս : Ամեն աստծո օր Հակոբի և նրա կնոջ հետ գնում էր ոստիկանություն իր տղային `պատկերացնում եք , ինչպես ինքն էր ասում : հիմա էլ նստել է տան 2-րդ հարկում, որն գնել է տեգրոջ տղայից :Իսկ և իսկ ոսկե ձկնիկի պատմությունն է:Մի խոսքով այս անհաջողակներն սովոր են իրենց անհաջողությունն ուրիշի վզով փաթաթել , իսկ ինչով է մեղավոր պետությունը ,սրանց հարցում ոչ մի: Ուրիշ է հյուսիսային պողոտայում բնակվող այն մարդկանց հարցը, որոնց իրոք վտարեցին այնտեղից : Էլ չեմ խոսում Հովոյի մասին, որին համեմատել են Գիքորի հետ: Մի թե մեր Գիքորը նման է այդ Հովոյին, որն իրեն Յուսուֆ է կոչում: Ասացեք խնդրեմ մի թե մեր դժբախտ Գիքորը կհամարձակվեր նայել իր տիրոջ աչքերին , իսկ այս Յուսուֆն այնպես երջանիկ է , որ անգամ կարողանում է գիժ անվանել տիրոջը ` ականջից հեռու:Կարծես գովազդ լինի : Վախենամ մեր բոլոր տղաները հրապուրվելով փոխեն իրենց անունները , ինչպես այս ուրացողն է փոխել: Պատկերացնում էք, եթե այս ուրացողը վերադառնա Հայաստան ինչպես? են սրան կոչելու Յուսուֆ?:Էլ որ կորան մեր ,այդ բոլորը սուտ էր: Չնայած սրանք սապոնի պես լպրծուն են և գորտերի պես երկկենցաղ ու ամեն տեղ էլ կգոյատևեն :Իսկ այդ գեղեցկուհի և սլացիկ Էլբոյին նայելիս մեր հայ գեղեցկուհի աղջիկները ուղղակի գետինն են մտնում: Գնանք մեռնենք էլի:
Hay_Axchik
Varaz Syuni in Amsterdam, HA shat chisht eq grel, ed spitaknere aveli antaneli en qan te tekuz turqere.... Baci da turqiaji taracqum menq hishoxutjun unenq, masnik unenq. Isk evropanerum kam amerikajum amen inch ansovor u heru e mezanic, mer mtacelakerpic. Bajc stex el erkiry chenq karum prkenq, vor mer harazatnere het gan u mer het apren, inch anenq, menq nujnpes tarapum enq.... mi hrashq liner, u menq noric miasin lineinq sax hayerovs, lav Hajastanum.
Varaz Syuni in Amsterdam
'GIKORY' i nkati unei verevum. Huys unenank vor GIKORI CHAKATAGIRY CHI unena, teyev sra havanakanutiuny KICH CHE............Yndhanrapes HAY-y yev TURK-y kentsaxov u mtatselakerpov irar SHAT NMAN en, usti, yes HAMOZVATS em, vor hodvatsi yntaniky (vory BAVAKANIN URAX e yerevum youtube-i clipum), AYS TESAKETITS, hogepes CHI TARAPUM(kam kich). Ays tesaketits TURKI mej aprely SHAT AVELI hogeharazat e kan te HOLANDATSU, kam ayl hyusisayin SARN u VIKINGAYIN azgi mej aprely: VOCHINCH harazat che.........................Teyev ISTAMBULY (POLSY) Turkiayi mnatsats maserits TARBER e, bayts TURKIAN uzum e linel erkir MIAYN (sunni musulman) TURKERI HAMAR.......Usti YES ERBEK CHEM HAVATUM vor Hay-Turkakan haraberutiunnery MI OR karox en linel POXSHAHAVET kam APAHOV.
Անահիտ
Մեծ եղեռնի ժամանակ Սեբաստացի Մուրադն ու Կայծակ Առաքելը մեկ ոսկով որբ մանուկներ էին հավաքու... Հայ եմ փնտրում ախպեր Հայը մեկ ոսկի Որբերն եմ հավաքում Իմ թափառ ազգի... Հայրիկ Ղազարյան

Write a comment

If you found a typo you can notify us by selecting the text area and pressing CTRL+Enter